Neoholothele incei

Typická forma má olivově hnědé tělo, o něco světlejší nohy a charakteristickou kresbu na zadečku: tmavé pole se světlými příčnými skvrnami do tvaru rybí kosti. V chovu je rozšířená také forma „gold“ (Neoholothele incei gold) se světlejším, zlatavým až oranžovým tělem. Jde o barevnou formu ustálenou v chovu, ne o samostatný druh.

Samice dorůstají zhruba 3 cm délky těla, samci jsou menší a mají delší nohy. Dospělé samce poznáte podle zduřelých bulbů na makadlech.

World Spider Catalog uvádí rozšíření Trinidad a Tobago a Venezuela. Druh popsal F. O. Pickard-Cambridge na konci 19. století v rodu Holothele. V roce 2015 ho Guadanucci a Weinmann přeřadili do nově popsaného rodu Neoholothele a v roce 2016 byl Neoholothele vellardi uznán za jeho synonymum.

Ve starších zdrojích a inzerátech se proto můžete setkat se jménem Holothele incei. V obchodě se používá také anglický název „Trinidad olive tarantula“.

Druhu se daří v malých teráriích. Dospělé samici stačí dno zhruba 20 × 20 cm. Větší nádrž neuškodí, ale pavouk stejně zapřádá hlavně okolí úkrytu a ve velkém teráriu je hůř vidět.

Substrát by měl mít 5–8 cm, aby si pavouk mohl pod korkem vyhrabat mělkou noru. Důležitá jsou místa pro uchycení pavučiny: korek, suché větvičky, umělé rostliny. Neoholothele incei rychle zapřede vše hustým vláknem včetně misky s vodou, proto misku umístěte ke stěně, kde jde snadno vyjmout.

Ideální teplota je 22–27 °C. Druh pochází z vlhkých lesů, proto by spodní vrstva substrátu měla zůstávat stále mírně vlhká a povrch by neměl dlouho úplně vysychat. Nejjednodušší je jednou až dvakrát týdně zalít část substrátu u okraje.

Vlhkost ale nesmí znamenat zatuchlý vzduch. Větrací otvory na dvou stranách zajistí proudění a pavučina pavouka navíc chrání před vysycháním. Přebytek vody spolu se zbytky potravy v pavučině rychle vede k plísni.

Mláďata žerou každých několik dní malé cvrčky, šváby nebo nakrájené moučné červy, dospělci jednou týdně. Pavouk kořist obvykle chytí, když se dotkne pavučiny, a zbytky nechává vpletené ve vláknech; pravidelně je odstraňujte pinzetou.

Neoholothele incei roste velmi rychle a často dospívá zhruba za rok. Patří k nejsnáze odchovatelným sklípkanům: po jediném páření mohou samice vytvořit několik kokonů s desítkami mláďat. Proto je druh široce dostupný a obvykle levný.

Je to rychlý, plachý pavouk. Při vyrušení se obvykle stáhne do pavučiny, ale umí také bleskově vyrazit z úkrytu nebo se výhružně vztyčit. Žahavé chloupky nemá, brání se tedy útěkem nebo kousnutím. Jed je považován za slabý, kousnutí ale může bolet a způsobit místní zarudnutí.

Druh bývá popisován jako jeden ze sklípkanů, kteří snášejí skupinový chov. V praxi to vyžaduje velké terárium, sourozence z jednoho kokonu, vydatné krmení a smíření se ztrátami, protože kanibalismus se vyskytuje, zejména kolem svlékání. Pro většinu chovatelů je bezpečnější chov jednotlivě.